Až na vrcholky hor

Věra Martinová

1:RC#ád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sD#m7ám,
to G#7hory tě táhly tak dávno jak dávno tě zC#nám,
pC#rožil jsi tam plno jar, plno lét, plno D#m7zim,
a bG#7ylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nC#im.
2:Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru jít
a s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít,
I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím,
že bylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nim.
R:C#Až na vrcholky hD#m7or, kdG#7e slyšíš vítr hrC#át,
dBmo kraje skalních D#m7měst i hnízd i G#7hvězd a zatoulaných sC#tád,
až na vrcholky D#m7hor jsmG#7e vyšli ty a jF#á, a jC#á,
a všD#m7echno tak dG#7ávno, tak dávno, tak dávno se zC#
3:Už přestal ses toulat a neujdeš cesty kus
a nejsem ta dáma, co právě teď řídí tvůj vůz,
mě táhne dál klenba hor, jejich vzdor a boj s ním,
mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim.
R:Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát,
nad čáru oblaků až tam, kde sníh se bojí tát,
až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já
a všechno tak dávno, tak dávno, hrozně dávno se zdá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:09:51.92+00:00
Výsledky hledání: